A větrníková loby je loby jako každá jiná, aby si místní nestěžovali a neprotestovali, tak je do toho šikovně zatáhli prodejem akcií větrného družstva, takže budou ještě nadšeně tleskat… No alespoň z toho budou i něco mít.

A aby bylo jasno, nejsem apriori proti větrníkům, jen se mi nelíbí to až nekritické nadšení kolem. Je to normální kšeft a průmysl jako každý jiný a jako na takový je na to třeba pohlížet, stejně jako třeba na automobilku, či jakoukoliv jinou fabriku. U automobilky se používá mantra nových pracovních míst, u něčeho jiného něco jiné a u větrníků se dělají zelené tanečky, přitom všechno má i svou stinnou stránku. U větrníků je to kromě nevypočitatelnosti větru právě ta estetika.

Vrtule větrných elektáren se mi líbí, na Bouřňáku se k nim dá dojít a poslechnout si hučení a dotknout se jich (nevibrují, což mě zklamalo), ale zase se hezky točí hlava, když se člověk dívá přímo nahoru. Takový rauš zadarmo.

Jak ladné byly kopce Drahanské vrchoviny a jak lahodně po nich oko klouzalo pohledem. Pak se objevil první větrník u Protivanova, byl maličký, z dáli stejně tenký a nevýrazný jako špička vysílače Kojálu a tak nevadil a oko dál klouzalo. Po čase dostal větší bratry, ti už jsou nepřehlédnutelní. Největší sestra u Drahan pyšně ční do krajiny a již se těší na svých dalších devatenáct plánovaných zelených spolujezinek, které svým divokým rejem naprosto zničí a pokoří hřbet kdysi tak něžné Drahanské vrchoviny.

Dnešní využití energie větru nemá nic společného s větrem, chlebem, etc., dokonce ani se zelenými ideály, ale jen a pouze se zeleným konzumem patnácti-dvaceti let zaručené výkupní ceny elektřiny.

Babzo, vy na jedný straně říkáte, že neposuzujete technickou stránku věci, ale pak se rozhodujete pro vítr. Je to jen upozornění na důsledky (nebo další nemalé náklady na jejich řešení). Cena elektřiny příp. nestálá dodávka na jedný straně a odporné věže na straně druhé.